Oddlužení podnikatele
Osobní bankrot jako oddlužení pro podnikatele?
Osobní bankrot – oddlužení fyzických osob se týká právě jen fyzických osob. Nemůže být tedy použit jako oddlužení podnikatelů. Ba právě naopak. Pokud dlužník podá návrh na oddlužení insolvenčnímu soudu, a ten v průběhu schvalování oddlužení zjistí, že dluhy pocházení z podnikání, zpravidla tento návrh na oddlužení zamítne. V praxi to tedy znamená, že oddlužení podnikatelů, pokud máte nějaké dluhy z podnikání, oddlužení prostřednictvím osobního bankrotu vám insolvenční soud nepovolí.
Oddlužení podnikatele / OSVČ
Původní výklad zákona číslo 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) se stavěl k oddlužení podnikatelů negativně. Postupem času se však tento pohled na základě změn měnil. Změnu pohledu zapříčinily změny v judikatuře vycházející z usnesení Vrchního a Nejvyššího soudu ČR. Pojďme se na celou záležitost podívat detailněji.
To, zda může podnikatel řešit svůj úpadek oddlužením je vyvráceno v § 389 z.č. 182/2006 Sb. ods. 1
Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.
Dle výše uvedeného je oddlužení určeno pro dlužníky nepodnikatele (spotřebitele) a pro dlužníky podnikatele oddlužení určeno není.
Postupem času se však výklad pojmu dlužník, který není podnikatelem, měnil. Původní výklad byl ten, že dlužník nesmí mít živnostenské oprávnění a zároveň nesmí mít žádné dluhy z podnikatelské činnosti. Stávající judikatura však uvádí, že samotné držení živnostenského oprávnění není překážkou, která by znemožňovala povolit oddlužení. Viz.:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. KSBR 37 INS 740/2009, 2 VSOL 117/2009-A (z odůvodnění)
Z pouhého zápisu dlužníka v živnostenském rejstříku jako držitele živnostenského oprávnění nelze vždy vyvozovat závěr, že dlužník je podnikatelem.
Dokonce se připouští, aby měl dlužník menší množství starších dluhů z podnikání. Viz.:
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 7/2009, judikát č. 79
To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k:
-
Době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání,
-
době ukončení dlužníkova podnikání,
-
četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání,
-
výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků,
-
tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku se jedná, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena oddlužením.
Jestliže například dlužník přijde během povoleného oddlužení o zaměstnání, je dokonce přípustné, aby si dlužník obstaral příjem právě tak, že začne podnikat. Viz.:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 sp. zn. KSPH 39 INS 2561/2010, 1 VSPH 280/1010-A (z odůvodnění):
Dlužníkovi, který není v pracovním poměru, nelze odpírat oddlužení plněním splátkového kalendáře jen proto, že za účelem zapravení svých dřívějších závazků, jež nepocházejí z podnikání, bude vykonávat nebo vykonává jinou výdělečnou činnost.
Z výše uvedeného textu tedy vyplývá, že za určitých podmínek může dlužník, který je podnikatelem požádat insolvenční soud o povolení oddlužení a ten mu může vyhovět.
autor: Dluhy.org
