Oddlužení podnikatele

Osobní bankrot jako oddlužení pro podnikatele?

Osobní bankrotoddlužení fyzických osob se týká právě jen fyzických osob. Nemůže být tedy použit jako oddlužení podnikatelů. Ba právě naopak. Pokud dlužník podá návrh na oddlužení insolvenčnímu soudu, a ten v průběhu schvalování oddlužení zjistí, že dluhy pocházení z podnikání, zpravidla tento návrh na oddlužení zamítne. V praxi to tedy znamená, že oddlužení podnikatelů, pokud máte nějaké dluhy z podnikání, oddlužení prostřednictvím osobního bankrotu vám insolvenční soud nepovolí.

Oddlužení podnikatele / OSVČ

Původní výklad zákona číslo 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) se stavěl k oddlužení podnikatelů negativně. Postupem času se však tento pohled na základě změn měnil. Změnu pohledu zapříčinily změny v judikatuře vycházející z usnesení Vrchního a Nejvyššího soudu ČR. Pojďme se na celou záležitost podívat detailněji.

To, zda může podnikatel řešit svůj úpadek oddlužením je vyvráceno v § 389 z.č. 182/2006 Sb. ods. 1

Dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Dle výše uvedeného je oddlužení určeno pro dlužníky nepodnikatele (spotřebitele) a pro dlužníky podnikatele oddlužení určeno není.

Postupem času se však výklad pojmu dlužník, který není podnikatelem, měnil. Původní výklad byl ten, že dlužník nesmí mít živnostenské oprávnění a zároveň nesmí mít žádné dluhy z podnikatelské činnosti. Stávající judikatura však uvádí, že samotné držení živnostenského oprávnění není překážkou, která by znemožňovala povolit oddlužení. Viz.:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. KSBR 37 INS 740/2009, 2 VSOL 117/2009-A (z odůvodnění)

Z pouhého zápisu dlužníka v živnostenském rejstříku jako držitele živnostenského oprávnění nelze vždy vyvozovat závěr, že dlužník je podnikatelem.

Dokonce se připouští, aby měl dlužník menší množství starších dluhů z podnikání. Viz.:

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 7/2009, judikát č. 79

To, zda existuje rozumný důvod nepokládat při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo při rozhodování o tom, zda se oddlužení schvaluje, za překážku bránící uplatnění institutu oddlužení neuhrazený dluh z dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k:

  1. Době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání,

  2. době ukončení dlužníkova podnikání,

  3. četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání,

  4. výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků,

  5. tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku se jedná, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena oddlužením.

Jestliže například dlužník přijde během povoleného oddlužení o zaměstnání, je dokonce přípustné, aby si dlužník obstaral příjem právě tak, že začne podnikat. Viz.:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2010 sp. zn. KSPH 39 INS 2561/2010, 1 VSPH 280/1010-A (z odůvodnění):

Dlužníkovi, který není v pracovním poměru, nelze odpírat oddlužení plněním splátkového kalendáře jen proto, že za účelem zapravení svých dřívějších závazků, jež nepocházejí z podnikání, bude vykonávat nebo vykonává jinou výdělečnou činnost.

Z výše uvedeného textu tedy vyplývá, že za určitých podmínek může dlužník, který je podnikatelem požádat insolvenční soud o povolení oddlužení a ten mu může vyhovět.


autor: Dluhy.org