Oddlužení

Oddlužení (tzv. osobní bankrot) je způsob řešení úpadku, kdy jsou dlužníkovy dluhy sjednoceny, zajištění věřitelé jsou uspokojeni zcela, nezajištění do jimi schválené výše a zbytek dluhů může být dlužníkovi odpuštěn. Tento institut preferuje sociální účel před ekonomickým, má umožnit dlužníkovi „nový start" a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování svého dluhu vůči věřiteli. Současně je cílem také snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kdo se ocitli v sociální krizi.

Oddlužení je řešením pro ty dlužníky, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné – zejména provozu domácnosti, neboť umožňuje řešit úpadek právnických i fyzických osob, ale v obou případech za splnění předpokladu, že nejde o podnikatele.

 

Náležitosti návrhu na povolení oddlužení

Návrh na povolení oddlužení podává vždy a jen dlužník sám současně s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení tedy nemůže za dlužníka podat nikdo jiný. V případě, že by věřitel dlužníka předešel a podal insolvenční návrh, pak má dlužník od jeho doručení 30-denní propadnou lhůtu na reakci – podání návrhu na povolení oddlužení a o této možnosti musí být informován soudem. Zákon stanoví podávání návrhu na povolení oddlužení na předepsaném formuláři, který zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti.

Návrh na povolení oddlužení musí obsahovat:

  • označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat
  • údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech
  • údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky
  • návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší

K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit:

  • seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil
  • listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky
  • písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky

Osoby ochotné zavázat se při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé dlužníka musí návrh spolupodepsat. Dále návrh musí podepsat i dlužníkův manžel a výslovně uvést, že s povolením oddlužení souhlasí.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže:

  • jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
  • hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí
  • jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo
  • dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení

Schválení oddlužení

V ideálním případě soud rozhodne o povolení oddlužení. Usnesením o schválení oddlužení jsou vázáni všichni dotčení – dlužník, věřitelé, věřitelé, kteří s návrhem nesouhlasili i věřitelé, kteří nehlasovali. Usnesení obsahuje důležité informace pro další fáze řízení – například způsob oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře), určení majetku mimo majetkovou podstatu, splátkový kalendář nebo osobu insolvenčního správce.

Po schválení oddlužení se rozhodnutí zveřejní v insolvenčním rejstříku, čímž nastává jeho účinnost.Insolvenční správce proto může, v případě zpeněžení majetkové podstaty, prodat majetek dlužníka, a dále postupuje jako v případě konkursu. Pokud je dlužníkem plněn splátkový kalendář, insolvenční správce prodá majetek sloužící k zajištění, kterým se uspokojí zajištění věřitelé a dále splácí dle splátkového kalendáře. Účinkem schválení oddlužení je také neproveditelnost exekuce a soudního výkonu rozhodnutí.

Způsoby oddlužení

Insolvenční zákon upravuje dva možné způsoby oddlužení, a to zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Rozhodnutí o způsobu oddlužení je ponecháno na nezajištěných věřitelích, kteří jej odhlasují buď na své schůzi nebo mimo ni. K výsledku hlasování soud přihlíží při rozhodování o návrhu. V případě, kdy soud zamítne návrh na povolení oddlužení, zejména zjištěním nepoctivého záměru dlužníka, je úpadek automaticky řešen konkursem.

Zpeněžení majetkové podstaty

Zpeněžení majetkové podstaty se týká dlužníkova majetku do okamžiku, kdy soud povolí oddlužení, jedná se tedy o prodej majetku, který dlužník nabyl v minulosti, neboť do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Postupuje se obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud:

  • uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a rozhodne o jeho dosavadní odměně a náhradě hotových výdajů a o tom, jak budou uspokojeny
  • označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty
  • označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli

Plnění splátkového kalendáře

Tento způsob oddlužení zasahuje dlužníkův majetek především do budoucna – pohledávky zajištěných věřitelů se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění a současně po dobu 5 let plní dlužník pohledávky nezajištěných věřitelů podle daného poměru. Dlužník je tedy povinen měsíčně (po dobu 5 let) splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Pravděpodobnou výši splátek si můžete spočítat zde.

Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen:

  • vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat
  • hodnoty získané dědictvím a darem zpeněžit a jejich výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře
  • bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání
  • vždy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců
  • nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání plánu oddlužení
  • neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody
  • nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit

Dlužník tedy začíná splácet dle splátkového kalendáře a to k cílové částce 30% z výše pohledávek. Tato částka je však minimum, naskytne- li se dlužníkovi další neočekávaný peněžitý či nepeněžitý příjem (výhra, dědictví, půjčka), jedná se o mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře a dlužník ji musí použít ke splácení. Dlužník nesmí bez souhlasu insolvenčního správce odmítnout dar ani dědictví, jinak by se jednalo o neplatný právní úkon. Dohled nad dlužníkem vykonává kromě insolvenčního správce také soud i věřitelé (věřitelský výbor). Dlužník je totiž povinen každých šest měsíců (k 15.1. a 15.6.) předkládat všem třem zmíněným subjektům přehled příjmů za uplynulých šest měsíců. Se splácením jednotlivých plateb se dlužník nesmí dostat do prodlení delšího než 30 dnů, jinak je automaticky sankcionován nařízením konkursu.

Po 5 letech, kdy dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti, které mu byly soudem uloženy, se řízení o oddlužení ukončí. Poté je dlužník oprávněn podat návrh soudu na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny (bude se jednat o všechny pohledávky, tedy i o ty nepřihlášené). Dlužníkovi jsou tedy smazány všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Současně ale platí, že po dobu dalších 3 let následujících po usnesení o osvobození může soud nařídit jeho odejmutí, a to v případě, že dlužník jednal podvodně vůči věřitelům nebo pokud byl odsouzen za úmyslný trestný čin vztahující se k oddlužení anebo osvobození.

Zdroj: Insolvencnizakon.cz

Řešením dluhové spirály je osobní bankrot

Na úvod se sluší připomenout, že oddlužení není institutem, jenž by náležel soudním exekutorům. Jedná se o insolvenční tematiku, o níž rozhodují soudy. Osobní bankrot je jen jednou z možností řešení úpadkem (nejčastěji splátkovým kalendářem). Další možností je konkurs (zpeněžení majetkové podstaty).
 
Oddlužení se děje prostřednictvím splátkového kalendáře, nebo formou prodeje majetku v dražbě. Jedná se o proces, který nastává, když majetek dlužníka a jeho příjmy zjevně nepostačují a nebudou postačovat k zaplacení dluhů. Když soud oddlužení povolí, dluh dál nenarůstá. Podmínkou pro to, aby soud mohl oddlužení povolit, je skutečnost, že dluhy nesmějí pocházet z podnikatelské činnosti. Po zpeněžení dlužníkova majetku musí být uhrazeno nejméně 30 % z každého dluhu, anebo musí dlužník zaplatit splátkami nejméně 30 % z pohledávek do pěti let. Pokud nesplácí, čeká ho konkurz, tedy zpeněžení celého majetku. Vzhledem k tomu, že s oddlužením nemusí souhlasit věřitel, jedná se o velký benefit pro dlužníka. Mnohdy jde o účinný prostředek, díky němuž může dlužník vyřešit své vleklé finanční problémy.
 
 

Může soud povolit oddlužení nezaměstnanému?

 
Záleží na komplexním posouzení situace, které provádí soud. Údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky a údaje o očekávaných příjmech v následujících pěti letech jsou obligatorní náležitostí návrhu na oddlužení. Je-li tedy dlužník nezaměstnán krátce, nemusí to být překážkou. Insolvenční zákon v případě plnění splátkového kalendáře dokonce s krátkodobou nezaměstnaností počítá. Je-li tato situace dlouhodobějšího charakteru, nelze předpokládat schválení oddlužení.
 
 
Hraje při povolování oddlužení nějakou roli fakt, že dlužník má pouze příjem z trvalého pracovního poměru, případně z podnikání v zahraničí?
 
Dle našeho názoru tato skutečnost není podstatná, neboť plnění splátkového kalendáře je povinností dlužníka. Nedokáže-li ze svých příjmů plnit splátkový kalendář, je oddlužení zrušeno a úpadek dlužníka je řešen konkursem.
 
 
Může povolování osobního bankrotu zkomplikovat například fakt, že dlužník má trvalý pobyt hlášen na obecním úřadě?
 
Komplikace by se v tomto případě týkaly zejména dlužníka. Pokud si dlužník zřídil trvalý pobyt na tzv. ohlašovně, zpravidla si nepřebírá poštu. Zbavuje se tak možnosti reagovat na úřední či soudní rozhodnutí včas a adekvátně. Dlužníci se obvykle hlásí na obecní úřad kvůli tomu, že před řešením situace utíkají a nemají zájem ji řešit. Zapomínají však, že platí tzv. fikce doručení – i když si dlužník zásilku do 10 dnů fakticky nepřevezme, považuje se zásilka za doručenou. Přitom problém s doručováním lze řešit konstruktivně. Bezplatně si můžete zřídit datovou schránku nebo si nechte v Centrální evidenci obyvatel zapsat tzv. doručovací adresu.
 
Trvalý pobyt na ohlašovně není důvodem pro zamítnutí návrhu na oddlužení. Je-li však z předchozího jednání dlužníka zřejmé, že tento krok učinil za účelem maření úhrady svých dluhů, lze v tom spatřovat nepoctivý záměr. Tato skutečnost se pak může stát překážkou povolení oddlužení.
 
 

Jaké další překážky mohou bránit osobnímu bankrotu?

 
Podmínkou pro to, aby soud mohl oddlužení povolit, je skutečnost, že dluhy nesmějí pocházet z podnikatelské činnosti. Dlužník musí transparentně předložit úplný seznam svého majetku. A z obsahu návrhu musí být zřejmé, že 30 % nezajištěných pohledávek zaplatí do pěti let. (Pohledávky zajištěné se uspokojují samostatně – například, pokud je pohledávka zajištěna zástavním právem na rodinném domě, je uspokojena z prodeje rodinného domu v plné výši.)
 
Vzhledem k tomu, že s oddlužením nemusí souhlasit věřitel, jedná se o velký benefit pro dlužníka. Je-li povoleno oddlužení, volí věřitelé, jakým způsobem bude provedeno – tedy, zda dojde ke splácení nebo k prodeji majetku dlužníka.
 
 
Od čeho se odvíjí procento dluhu, které má dlužník během pěti let oddlužení splatit?
 
Toto stanovuje insolvenční zákon. Každá přihlášená nezajištěná pohledávka musí být uspokojena minimálně ze 30 procet. I v tomto případě zákon stanoví výjimky, které jsou odvislé od rozhodnutí věřitelů či nepředvídatelných nezaviněných událostí na straně dlužníka.
 
 
Vstupují do něj pouze očekávané příjmy, nebo i majetek dlužníka?
 
Nikoliv. Jde právě o zmíněný transparentní přístup a poctivý záměr dlužníka. Tedy do oddlužení plněním splátkového kalendáře spadají veškeré hodnoty získané darem, dědictvím, dlužník nesmí odmítat splnitelnou možnost obstarat si příjem. Tedy zbohatnutí dlužníka mimo plnění splátkového kalendáře je pojmově vyloučeno. Osvobození od zbytku dluhů je přiznáno, pokud je uhrazeno minimálně 30 procent přihlášených pohledávek. Na druhou stranu zákon výslovně počítá s tím, že v rámci oddlužení může být zaplacena vyšší částka, či dokonce všechny pohledávky v plné výši (například pokud dlužník nějaký majetek zdědí).
 
Oddlužení tedy nelze chápat jako automatické odpuštění části dluhů. To nastává až po splnění oddlužení.

 

zdroj: http://www.ekcr.cz/1/exekutori-radi/926-50-reseni-dluhove-spiraly-osobni-bankrot?w=